PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prvotina švédských MOONLIGHT AGONY přišla v pravou chvíli v podobě deště na prahnoucí pole power metalu, které zarůstalo neměnným kultivarem. Rozryli pár brázd svižnou, progresivní hudbou a my (=já) jsme jim zatleskali a čekali na příští jaro na novou nahrávku. Zní to sice příliš konzumně, nicméně jak říká kolega Louis, až druhé album ukáže skutečný potenciál skupiny. Ještě před vydáním „tichých vod“ se kradly na mysl dvě otázky. Zda kapela dokáže udržet svoji laťku na stupínku inteligentního metálku a zda si udrží kvalitního zpěváka. Žoldák Chitral Somapala málo kdy zůstane u jedné kapely na více alb (FIREWIND potvrdí) a najít podobně talentovaného vokalistu bude zajisté tvrdý oříšek.
Žačněme od druhého bodu, dle předpokladu Somapala odešel (momentálně zakotvil v projektu CIVILIZATION ONE, debut teprve čeká na vydání, uvidíme o co půjde). Oficiální stanovisko bylo, že zpěvák a zbytek kapely žijí příliš daleko od sebe, aby mohli jako celek fungovat, zůstali přáteli a tak dále. Náhradu našli v dosud neznámém Davidu Akessonovi. Barvou hlasu je podobný svému předchůdci, byť mu chybí ona potřebná jiskra, přesto zpívá a řve co mu síly stačí a celkem mu to jde. Chity to není, ale adekvátní nástupce určitě ano. A druhý bod? Zde to bude poněkud složitější. Mám-li hodnotit materiál jako celek, pak jej vidím jako skvěle odvedenou práci, power metal odehraný zdatnými hudebníky a s dobrým zpěvákem za mikrofónem. Kapela nesází jen na jednoduché, úderné schéma, ale po vzoru krajanů EVERGREY svou hru spetřuje progresivními prvky, složitějšími sóly a dalšími parádičkami. Až potud je vše v pořádku. Jenže albu se nedostává jiskrnějších momentů. Oproti „Echoes Of A Nightmare“ novince tak říkajíc chybějí koule. Po mnoha posleších stále nemůžu najít výraznější problém, který by album stavěl do stínu minulého počinu. Svižný rytmus, zajímavé kytary, včetně sólových částí, kde se opět prolínají s klávesami, chytlavé refrény… Možná to bude právě ono. „Echoes Of A Nightmare“ bylo nové, zajímavé a neokoukané, „Silent Waters“ jen udržuje standard, ale ničím nepřekvapuje.
Jinými slovy, „Silent Waters“ je podařené power metalové album, a to nejen na poslech na dálnici ve stotřiceti. Nicméně pouze dobře zahraná hudba není zárukou dech beroucího alba (Darkmoor nepotvrdí). Chtělo by to více zajímavých momentů. Ale jinak proti tomu nic nemám, tiché vody jsou solidní metalové jízda.
Power progresivní nářez, tak jako na posledním albu, vlastně skoro přesně jako na posledním albu. Pak je úplně jedno jaké z těch dvou si pořídíte. Škoda, že se nepokusili trochu experimentovat, potenciál by tu byl. Tentokrát je to jen lepší průměr.
6 / 10
David Akesson
- zpěv
Karl Landin
- kytara
Rikard Petersson
- kytara
Martin Mellström
- klávesy
Christer Pedersen
- basa
Robert Willstedt
- bicí
1. Leaving Solitude
2. You Betrayed Me
3. Soulless
4. Through the Desert Storm
5. The Dark Era
6. I'm Alive
7. Room 101
8. Different Stories
9. Bloodred Sails
10. Solemn Waters
Vydáno: 2007
Vydavatel: Dockyard1
Stopáž: 44:40
Produkce: MOONLIGHT AGONY & Arnold Lindberg
Studio: Division One Studios
Pánové a dámy,je tu další pecka.Mě to chytlo.A ten zpěvák má daleko lepší barvu hlasu,než ten první týpek.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.